Wieliczka

10.9. - 11.9.2016

Odjezd: Na zastávce ve Vrchlabí jsme se sešli 20 minut před plánovaným odjezdem,který byl stanoven na 5:00 hod.  Kupodivu tu jsou všichni včas a tak můžeme pokračovat přes několik semaforů do Trutnova, Malých Svatoňovic a                   Červeného Kostelce. Díky komplikacím s opravou silnic přijíždíme na domluvenou zastávku v Náchodě včas. odjezd byl           brzy ráno z Náchoda. Autobus přijel přesně v 6:30. Jeli jsme přes Klodzko do Wroclavi. Parkovali jsme u Opery.              Prošli jsme na Rynek – hlavní náměstí na Starém Městě, kolem University na ostrov Na piasku a pak dále na                  ostrov Tumski – nejstarší část města, která dnes patří církvi. Město je moc pěkné, výstavní. Nejkrásnější kostel byl u University – Košciol Imienia Jezus. Shodli jsme se se spolucestujícími, že to byla nejhezčí část zájezdu.

Z Wroclavi jsme odjížděli v 11:15 na dálnici a po 270 km dojeli do Krakowa. Zaparkovali jsme na Placu Wielkej Armii Napoleona pod Wawelem v 15:25 hodin. Vylezli jsme na kopec až na nádvoří královského zámku a pak navštívili kryptu s hrobem prezidenta Kačinskego, a Bazyliku archikatedralno pw. Swientych Stanislawa i Waclava                                    (před zámkem na Wawelu). Je sice monstrózní, ale necítili jsme se v něm dobře. Bylo to korunovační místo polských        králů a dodnes nejvýznamnější místo všech poláků. V katedrále jsou pochovaní všichni králové. Pochování zde                       si přál i papež Jan Pavel II., ale Vatikán to nedovolil. Wawel navštíví asi 2 mio turistů ročně.

Pak jsme přešli do Starého města, prošli přes náměstí až k Floriánské bráně, kousek za ní je kostel svatého Floriána,        kde Jan Pavel II. začínal jako kněz. Všude bylo plno lidí. Židovskou čtvrť jsme nestihli.

Do Wieličky jsme dojeli v 19:10 hodin, přesně podle plánu. Tady se to lehce zvrtlo, protože polovina zájezdu měla být ubytována jinde. Odvezl nás tam autobus. Bylo to asi 1,5 km od centra a také hotelu kolegů. My jsme se asi ve                   20 hodin vydali hledat něco na večeři. Došli jsme po 20 minutách na náměstí, kde byl pojízdný Burger, picérie a cukrárna. Skončili jsme v cukrárně a pak si dali burger – sedě na lavičce v parku – nic moc. Ve 22:00 jsme byli zpátky na hotelu,      umyli se a padli.

 

ráno byla na hotelu v 7:15 snídaně – nádherná, skvělá. Pak pro nás v 7:45 přijel autobus, dali jsme se opět dohromady a  přejeli autobusem asi 100 m na parkoviště u solného dolu. V 8:45 jsme začali pouť solným dolem. Měli jsme českou průvodkyni – Elišku – moc príma. Celý důl je moc pěkný a stojí za vidění. Dostali jsme se až do hloubky 135 m a pak        vyjeli výtahem. Více asi poví fotky. Sůl z Wieliczky je tmavá, protože obsahuje mangan, je slanější než to, co používáme v    kuchyni. Sůl se tam těží více než 700 let.

http://www.national-geographic.cz/clanky/solny-dul-velicka-je-podzemni-zazrak-jako-z-pana-prstenu.html

Z Wieliczky jsme dojížděli v 11:30 do Osvětimi.  Tam jsme přijeli cca hodiny před objednaným časem, ale prohlídku         nebylo možné uspíšit. Areál navštěvuje v létě 9 tis. lidí denně, ročně asi 1,5 mio. Byznys se smrtí.

V 17:30 jsme nasedli do autobusu a vydali se na zpáteční cestu. Kolem Katowic byly trochu zácpy, u Nemodlina jsme          sjeli z dálnice směrem na Nysu a Klodzko. V Náchodě jsme byli v 22:00. Autobus byl pohodový, průvodkyně Helenka           se nám toho snažila napovídat maximum – skvělý poznávací zájezd. Bohužel stejný nápad měly i tisíce dalších a tak nás turistů bylo všude po cestě mnoho.

Z Náchoda pokračuje stejnou cestou. V Trutnově se loučí Helenka a přeje nám spoustu krásných zájezdů. Do Vrchlabí přijíždíme 23:50 hod „hurá konečně jsme doma“ plni zvláštních pocitů z navštívených míst.

 

Třešť

30.7. - 6.8.2016

Odjezd:           Sešli jsme se na parkovišti u Kufru před 9:00. Během hodiny byl za vydatné pomoci účastníků přívěs naložen koly a my se vydali na cestu. Nejdelší úsek byl z Vrchlabí za Novou Paku – 3 semafory, kolony. Pak jsme mazali kolem Jičína na Poděbrady, tam se napojili na silnici 38 a po ní až do Jihlavy. Před Jihlavou zbyla na pumpě i přestávka na oběd. Kolem 15:00 jsme dojeli na ubytování, obsadili pokoje, řekli si něco o trase na další den a pak vyrazili na malou procházku po městečku a na večeři. Jídlo vypadalo slibně a výborně chutnalo. Večer jsme zavítali do cukrárny, abychom se naladili na další den.

Neděle (31.7.): Po snídani jsme sedli do autobusu a vyjeli na Třebíč. Cesta byla poměrně dlouhá pro nespočet objížděk. Zaparkovali jsme nad bazilikou, vyndali kola a sjeli do židovské čtvrti k synagoze. Prohlídka trvala téměř hodinu a čtvrt. Nicméně zajímavá. Do baziliky nás nepustili, protože tam byly nějaké duchovní slavnosti. Na kolech jsme se vymotali z Třebíče a vesničkami bloudili do vsi Heraltice, kde jsme měli domluvenou prohlídku požárního muzea. Přijeli jsme tam o hodinu později. Paní nám pustila video o stavbě. Ve vesnici bydlí 280 stálých obyvatel a 120 z nich je u hasičů. Venku začalo pršet. Po videu jsme si prohlédli vystavené historické unikáty a vydali se na cestu dále. Do Třeště jsme dojeli po dvou hodinách stále v poměrně hustém dešti. Pod bundou suchý. Bylo poměrně teplo a tak déšť tolik nevadil. Večeře skvělá, zákusek útěchy.

Pondělí (1.8.): Po snídani jsme vyrazili na kolech do hrozného kopce směrem na Stonařov. Bloudili jsme loukami, abychom se pak vrátili na silnici. Dál už byla cesta docela pěkná. Ve Stonařově na obecním úřadě měli několik panelů dokumentujících dopad meteoritického roje do blízkého okolí. Udělali jsme společné foto a pokračovali lesem na Aleje. Slabší jedinci pokračovali přímo do Brtničky a vytrvalejší do brtnice a přes Kněžice zpět na Aleje a potom ve šlépějích první party. V Brtnici jsme se zastavili na oběd a obdivovali náměstí – velmi pěkné – zámek, kamenný most, kostel, zbytky hradeb. Z Brtničky do Pavlova jsme už jednou jeli, ale v dešti. Teď jsme obdivovali okolí. Někteří dokonce v dešti neviděli ani 100 m vysoké věže větrných elektráren. Pak jsme odbočili na Bezděkov a Panenskou Rožáčku abychom vystoupali do kopce a pěšky došli 250 m k prameni Dyje. Do Třeště jsme dojeli v pohodě.

Úterý (2.8.): Po snídani jsem rychlejší variantou vyrazili do Jihlavy, kde jsme měli domluvenou prohlídku podzemí. Cesta přes Jezdovice a Pístov proběhla bez větších problémů. Dorazili jsme na náměstí do Jihlavy dokonce s hodinovým předstihem. Volnou chvilku jsme využili k prohlídce okolí a kávě. Podzemí je docela zajímavé. Vzniklo v době, kdy kolem Jihlavy skončila těžba rud a horníci neměli práci. Byli najímáni k prohloubení sklepů, rozšíření skladovacích prostor. Každý dům měl normálně jedno sklepní podlaží, po prohloubení 2 až 3. První patří dneska domu, 2. a 3. jsou města. To také v 60-tých letech minulého století provedli jejich rozsáhlo sanaci a stabilizaci. Zpátky jsme se poměrně dlouho motali po hlavní silnici, protože možné odbočky byly rozbahněné. Jinak byla cesta lesem docela příjemná. Na závěr naplánoval náš vedoucí cestu přes Špičák. Ta však nebyla úplně sjízdná a několik padlých stromů jsme museli přenášet. Na závěr jsme se svezli Dubovou alejí. Pěkný den, odpoledne už se trochu zatáhlo.

Středa (3.8.): Po snídani jsme vyrazili kolem Třeštic do Vanova, Hoštětic. Cílem byla Telč. Kola jsme si nechali zamknutá v Infocentru a pěšky došli do zámku – prohlídka nic moc, jako kdyby se tam už několik desítek let nezatoulala ani jedna koruna na opravy. Pak nás paní Kučerová provedla náměstím, od brány k bráně a přes 2 kostely. Ty jsou v létě kupodivu otevřeny. Na zámku i v kostele se smělo fotografovat, jen obrazy bez blesku - vstřícné. Odpoledne jsme se vraceli jinou cestou zpět.

Čtvrtek (4.8.): Po snídani jsme vyrazili na hrad Roštejn. Je zajímavý sedmibokou věží. Prohlídka byla také velmi zajímavá. Po prohlídce jsme se rozdělili do skupin. Většinu odradila plánovaná délka etapy a očekávané teplé počasí. Proto směřovala své kroky k vodě a koupání. Na původně plánovanou trasu vyrazila jen čtveřice odvážných – Pepík, Mirka, já a k překvapení všech i Vláďa Taclík. Z Roštějna jsme trochu sjeli, abychom mohli více stoupat. Po asi třech takových hupech jsme se ocitli na nejvyšším kopci okolí – Javořici. Před tím jsme také vylezli na Míchovu skálu. Cesta byla hodně náročná a pomalá – písek a kameny – nahoru to nešlo jet a dolů jsme se báli. Z Javořice jsme byli za pár minut v Kališti (po asfaltu) a kolem pramene Jihlavy jsme vyjeli na Svatou Kateřinu – stojí tam jednak menhiry a pak tam na okraji golfového hřiště sochař vytvářel své veledílo. Velmi zajímavé. Cestou zpět přes Horní Dubenky a Batelov jsme ještě potkali pár protivných kopců, ale celkem dobrý. Cesty byly doslova lemované houbami. Nikde jsme nenarazili na otevřenou restauraci. Do Třeště jsme přijeli po čtvrté hodině a navštívili ještě Muzeum Betlémů. Je jich tam několik s celkovým počtem figurek přesahujícím jeden tisíc. Na jejich výrobu se používají především přírodní materiály – lipové dřevo, mechy, trávy, pařezy, atd. každý rok v listopadu se musí přírodní materiály vyměnit za čerstvé. Při té příležitosti se betlém trošku přestaví, protože umístění figurek není přesně dáno. Na ubytování jsme dojeli po 17:00. Po večeři následovala opět návštěva cukrárny.

Pátek (5.8.): Po snídani jsme se vydali na poslední etapu. Podle papíru krátká, se trochu protáhla blouděním na několika místech. Většina sledovala houby po stranách a nevšimla si prudkých kopců. Nikde jsme nenarazili na otevřenou restauraci. Vzhledem k tomu, že bylo chladno a honily se mraky, jsme jeli docela svižně. Na ubytování jsme přijeli po půl druhé, hned jsme začali nakládat kola na vlek. Ve tři bylo hotovo a začalo pršet. Vyšlo nám to parádně.

Sobota (6.8.): byla snídaně o hodinu později, přímo ze snídaně jsme vyrazili na cestu domů. Probloudili jsme se do Světlé nad Sázavou, kde jsme si v zámku prohlédli výstavu uměleckého a užitného skla. Pěkné, ale málo praktické. Po 16 jsme dorazili do Vrchlabí.